Příběh pejska Šimonka se nám vryl hluboko pod kůži, protože jeho osud byl velice tragický v tom, že u nás udělal ke konci obrovské pokroky, konečně nalezl štěstí, ale hned na to přišly vážné neřešitelné zdravotní problémy, které jeho život ukončily.
Než jsme Šimonka přijali od spolku Psí senioři v nouzi, kde byl v té době zdaleka nejdéle čekajícím psem na adopci, trávil delší dobu v nejmenovaném útulku, kde zřejmě příliš individuální péče a lásky nezažil. Co bylo ještě předtím nikdo neví.
Každopádně Šíma odrazoval všechny zájemce o adopci, kterých ostatně bylo i tak jako šafránu, dokonce je též doslova prohnal.
Když jsme se ho ujali byl, no řekněme, ne moc přátelský, s blbou náladou a ostrými zuby. Potřeboval hodně vlastního prostoru a tolerance. Když měl dělat něco, co se mu nechtělo, tvářil se tak, až naháněl hrůzu a opakovaně nám bylo zdůrazněno, že pro kousnutí by zřejmě nešel daleko.
Šíma ale nebyl agresivní, byl nepochopený! A tak stačilo pár týdnů, co jsme mu dopřávali hodně individuální přístup, respekt, hodně lásky a bylinkové masáže – ty si obzvláště oblíbil, a proměnil se v úplně jiného psa. Sám začal vyžadovat pozornost. Jakmile jí dostal, doslova se mu podlomily nohy a s úsměvem nás zalehnul při drbání. Vždy nás pak odměnil velmi smradlavou pusinkou.
Šíma měl delší dobu problémy s pohybovým aparátem, dostával librelu a přípravek na klouby, přesto se jeho pohyb čím dál víc zhoršoval. Změna nastávala ale pomalu, proto pro nás byl naprostý šok, když začal být takřka ze dne na den velice bolestivý a pohyboval se už jen s obtížemi. Bohužel při veterinární prohlídce se zjistilo, že problém není od pohybového aparátu – artróza apod., ale neurologický – pravděpodobně problém s páteří/míchou, který je ve finální fázi a Šíma trpěl velikými bolestmi, opět tedy muselo rychle padnout konečné rozhodnutí.
