Příjem rusličky Bábovky nebyl vůbec jednoduchý. Vše začalo jednoho večera, kdy na nás vykoukl facebookový příspěvek hledající umístění pro fenku, jejíž majitelé ji chtějí nechat utratit pouze z důvodu staří a inkontinence, s čímž ani veterinář neměl souhlasit. Jinak se mělo jednat o zcela bezproblémovou fenku. V té době jsme měli volný prostor v azylu, proto jsme vůbec neváhali nabídnout pomoc a psí holčičky se ujmout.
Předpokládali jsme, že se jedná o klasický případ, kdy se lidé snaží jenom jednoduše zbavit starostí se starým, nákladným a nepohodlným pejskem. Pravda však byla trochu jiná…
Když jsme fenečku od původních majitelů v Plzni vyzvedávali, zjistili jsme, že situace je oproti původním informacím dosti odlišná. Teprve osobně nám bylo řečeno, že fenka „z nějakého důvodu“ nenechá zoufalou majitelku vyspat, což naznačovalo psí demenci nebo vážnější zdravotní problém, že se nesnáší s ostatními psy a nezvládá manipulaci, fakticky žádnou. Původní majitel ji měl strach vůbec naložit do převozového auta.
V azylu bylo zcela jasné, že je Bábovka opravdu na ostatní psy velmi agresivní a kromě rychlého opatrného nasazení vodítka na obojek, nezvládá vůbec žádnou manipulaci a ohání se zuby. Např. nasazení kšírů bez utržení kousanců vůbec nešlo. Náhubek byl nezbytný.
Mnohem horší však byl Bábovčin mentální stav. Na první pohled působila vcelku zdravě a vitálně. Při bližším pozorování ale bylo zřejmé, že Bábovka už funguje pouze jako „zautomatizovaný stroj“, byla dezorientovaná a zmatená. Život si už neužívala, nerozlišovala vnější podněty, z ničeho se netěšila, pouze chodila bezútěšně sem a tam, konala potřebu, přijímala naučeně potravu a venku se záchvatově válela bezdůvodně v trávě až začínala být nebezpečná sama sobě.
Náš azyl by měl pejskům prvořadně zajišťovat kvalitní a důstojný důchod, bohužel Bábovčin stav nebyl řešitelný a do budoucna nebyla prognóza na zlepšení, ba naopak. Bábovka totiž trpěla pokročilou demencí, poškozením mozku a její život byl už spíše nutným trápením. Po konzultaci s veterinářkou jsme se tak rozhodli ji nechat alespoň důstojně odejít za duhový most, dříve než by přišly bolesti nebo zranění, které by si sama způsobila následkem svého zmatení.
V tomto případě byla tedy snaha majitelů o eutanazii skutečně oprávněná. Zároveň ale tím, že původní majitelé nezabezpečovali Bábovce pravidelnou veterinární péči, také rovněž původní veterinář, který o eutanazii rozhodoval a zamítl ji, nebyl ani schopen její zdravotní stav správně vyhodnotit, protože ji viděl úplně poprvé a v rychlosti.
